Slzy na řasách.

17. června 2012 v 20:42 | Tereza. |  Srdcovky.
Tumblr_m4bvi5rnhu1r1fdzzo1_1280_large_large
Vždy jsem si myslela, že nás nic nezlomí. Ne po tolika letech, hlavně ne takhle brzy.
Jenže zásadním problémem bylo, že jsme se snažily něco roztříštěného slepit. Mělo nám dojít, že takhle to v životě nefunguje.
Mělo dojít mně, že ona se nezmění. Vždy už bude ta, pro kterou jsou kluci a prachy celý svět.

Když se to celé zhroutilo na podzim, vlastně to ani nebolelo.
To odloučení začalo bolet až v období okolo Vánoc, kdy jsem ji náhle viděla ve vzpomínkách všude. Každá lavička pro mě je spjatá s ní. Za celý život vzpomínky prostě nezmizí.

Jenže i tak jsem byla hrozně ráda, když jsme si v únoru začaly znovu psát.
Hrozně pro mě znamenal náš první venek po takové dlouhé době, půl roce, ať už oficiální nebo ten, který by někdo nazval zkratem mysli.
Tehdy jsme si pobrečely v náručí a měl přijít ten náš veliký návrat na scénu.

Spletla jsme se, když jsem věřila, že to dodrží. Že alespoň něco slepíme.
Jenže jsme si na to jen hrály. Ty měsíce jsme byly holky, co spolu trávily čas, ale kamarádkou ji nazvat nemůžu.
Už ne/ještě ne. To vlastně nic neznamená, právě teď je pro mě někým, od koho si přeju aby znovu odešel.
Nikdy se neměla vracet, ušetřily bychom si snad celé moře slz.

To, že nevíte, co si myslet o kurvení se vaší kamarádky je jedna věc.
Jenže to, že ničí všechno vybudované svým přátelům, to už je věcí druhou.
Nikdy jsem nepotkala většího intrikána, někoho komu by šlo jen o své vlastní dobro. Bylo to tak vlastně vždy, jenže tehdy jsem si ještě myslela, že bez ní nedokážu žít.
Možná to chvíli nebude snadné, ale my už dohromady vlastně nic neznamenáme.

Je mi líto, že to musím říct. Stydím se, že je moje kamarádka.
Ještě spíš se stydím, že jsem byla slepá, když mi všichni blízcí říkali, ať se na ní vybodnu.
Chci konec. Teď ale na dobro.
Druhé šance jsou stejně na nic.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kler-wonder kler-wonder | E-mail | Web | 18. června 2012 v 17:18 | Reagovat

A taky si určitě uvědomíš, že těch "druhých šancí" vlastně už bylo hodně..Nemůžu vědět jak jste přesně na tom, ale popsala si to podobně, tak, jak jsem to i já zažila ve svém okolí. Nemá to dál cenu.

2 Seilia Seilia | Web | 18. června 2012 v 18:31 | Reagovat

Musím pochválit autorku blogu ! Je zajímavý, není to ten typický puberťácký blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama