Nemám ráda tyhle dny, kdy jsou všichni totálně vyřízení z horka.
Procházíte městem, kde jsou davy páchnoucích zapocených lidí. Jak jste jen mohli zapomenout - jsou trhy.
Tam puch není vlastně žádný velký nezvyk, ale o tom až jindy. Prostě je všude smrad jak v tanku a vy se snažíte co nejrychleji dostat z toho pitomého náměstí pryč.
Celý den máte nutkání utéct z vyučování a jít skočit někam do vody.
Jenže potom vyjdete ven a vlastně se modlíte, abyste se mohli vrátit do vaší školy, kde byl díky kamenným zdím alespoň pořádný chládek.
Když jsem přišla domů, měla jsem sto chutí napustit si ledovou vanu a válet se v ní do večera, ale nakonec jsem se přemluvila jít se natáhnout na sluníčko.
Přece jen za týden nemusím jet na dovolenou jako ředitelka vápenky.
Měla jsem sto chutí to po chvíli vzdát a jít si domů hodit mašli, ale nakonec jsem tam vydržela bezmála dvě hodiny.
Stejně mi to ale bylo k ničemu, protože na sobě žádnou změnu nevidím.
Nevypadám dokonale exoticky, ani se nemůžu rovnat s mléčnou čokoládou.
Vlastně mi teď dochází, že jsem asi musela páchnout, stejně jako ti hnusáci na náměstí.
Teď si tu mašli asi vážně dojdu hodit. Haha.
